Léčivá síla bezpodmínečného přijetí

O nejznámějším psychoterapeutovi a zakladateli skupinové terapie Američanovi Carlu Rogersovi jsem sice již přečetla několik knížek, nicméně samotný obsah terapie pro mě stále představoval tajemství. U Rogerse a terapeutů, kteří se tímto směrem zabývají, je totiž než přesně daný obsah schůzek důležitější empatie, schopnost naslouchat a nesoudit, kongruence (ve smyslu být čitelným pro klienta a jako terapeut vůči klientovi vyjadřovat to, co si myslím) a absolutní přijetí klienta. Vzhledem k tomu, že se jedná o měkké dovednosti, nezbývalo než přihlásit se na nejbližší seminář – ochutnávku a osobně si vyzkoušet, zdali mi rogersovský přístup sedne.

Absolutní/bezpodmínečné přijetí a kongruence je pro tento přístup zcela zásadní. Během prodlouženého víkendu jsem se stala součástí terapeutické skupiny (větší i menší) a mohla jsem rovněž sledovat ukázku terapeutického sezení. I když mi absolutní přijetí klienta před seminářem znělo spíše jako klišé, během práce ve skupině a ukázky terapeutického sezení jsem na vlastní kůži zakusila, jak příjemný efekt to má a jak to působí léčivě. Díky pocitu bezpečí a přijetí jsme se někteří odhodlali odhalit své staré šrámy a promluvit si o nich se skupinou.
Pokud člověk chtěl, mohl se s ostatním podělit o svoje téma, a skupina ho otázkami empaticky navedla k dalšímu zamyšlení. Tím, že se na otázkách podíleli skoro všichni, došlo k velmi zajímavým objevům. Členové skupiny, kteří se rozhodli své téma otevřít, tak mohli získat zcela nové pohledy na dané téma.

Zajímavé bylo také sledovat, co se v nás samých během skupinové terapie děje, pokud posloucháme hovořit někoho jiného o jeho problému. Stávalo se, že témata ostatních zavadila o nějakou naši citlivou strunu, vzpomínku či událost. Na semináři jsme si mohli danou emoci zvědomit a mluvit o ní. Tuto část vnímám jako hodnotnou práci na sobě. Leckdy i já jsem zažívala různé nečekané emoce a to, že jsem o nich mohla mluvit veřejně, mi pomáhalo se s nimi vyrovnat. Daná emoce takto postupně sama odplula.

Ocenili jsme i ukázku psychoterapeutického sezení pod vedením zkušené psychoterapeutky – organizátorky kurzu.
Účastnice se rozhodla odhalit své velmi intimní téma, i přes své obavy, jak na takové téma její psychoterapeutka při nácviku zareaguje. Obávala se opakování negativní zkušenosti. Pokud se totiž o tématu zmínila svému okolí, bylo bagatelizováno nebo přijato s nepochopením. Během terapie terapeutka ponechala velký prostor klientce. Empaticky zrcadlila pocity, které se v klientce odehrávaly, a po celou terapii byla velmi chápavá a podporující. To v klientce vyvolalo pocit, že jí konečně někdo rozumí a naslouchá. Tento přístup umožnil klientce se otevřít a ještě více odhalit téma, které v sobě ukrývala již několik let a které se v tomto necenzurovaném podání rozhodla zveřejnit vůbec poprvé. Příležitost mluvit o svém tématu pro ni byla velkou úlevou. Přestože nakonec během ukázky nezaznělo žádné řešení jejího problému, klientka vnímala terapii velmi pozitivně. Již to, že mohla dané téma otevřít a mluvit o něm, jí umožnilo posunout se blíže k řešení.

Často se stává, že pokud nás něco trápí, cyklíme se ve stále stejných myšlenkových vzorcích a teprve až s odborníkem (např. s terapeutem), který nás vyslechne a dovolí nám být sami sebou, je nám umožněno dostat se v myšlenkových konstruktech dále a dopracovat se k řešení.

A já si uvědomila, že někdy opravdu nemusíme na nalezení řešení tématu příliš tlačit. Stačí, když klientovi poskytneme pocit bezpečí a jistoty a plně ho vyslechneme a přijmeme. I to může působit léčivě a představovat pro klienta velkou úlevu.